a:

Agregátní poptávka je makroekonomický koncept představující celkovou poptávku po zboží a službách v ekonomice. Tato hodnota se často používá jako míra ekonomického blahobytu nebo růstu. Fiskální politika ovlivňuje agregátní poptávku prostřednictvím změn vládních výdajů a daní. Vládní výdaje a zdanění ovlivňují zaměstnanost a příjem domácností, které diktují spotřebitelské výdaje a investice. Měnová politika ovlivňuje nabídku peněz v ekonomice, která ovlivňuje úrokové sazby a míru inflace. Měnová politika má také vliv na expanzi podniků, čistý vývoz, zaměstnanost, náklady na dluh a relativní náklady na spotřebu oproti úsporám.

Agregátní poptávka měří poptávku po hrubém domácím produktu (HDP). Tato hodnota je vypočtena rovnicí: AD = C + I + G + NX, kde AD odkazuje na agregátní poptávku, C odkazuje na celkové spotřební výdaje, vztahuje se na celkové investice, G na vládní výdaje a NX na čistý vývoz. Čistý vývoz se rovná celkovému vývozu sníženému o celkový dovoz. Počet zboží a služeb požadovaných v daném okamžiku má inverzní vztah s cenovou úrovní těchto výrobků a služeb celkem.

Fiskální politika určuje vládní výdaje a daňové sazby. Rozšířená fiskální politika, která se obvykle přijímá jako reakce na recese nebo šoky zaměstnanosti, zvyšuje vládní výdaje v oblastech, jako je infrastruktura, vzdělávání a podpora v nezaměstnanosti. Podle keynesovské ekonomiky tyto programy brání negativnímu posunu agregátního poptávky tím, že stabilizují zaměstnanost mezi vládními zaměstnanci a lidmi zapojenými do stimulovaných odvětví. Rozšířené dávky v nezaměstnanosti pomáhají stabilizovat spotřebu a investice osob, které se během recese stávají nezaměstnané.

Kontraktační fiskální politika může být využita ke snížení vládních výdajů a státních dluhů nebo ke korekci růstu mimo kontrolu, který je poháněn rychlými inflacemi a bublinami aktiv. Ve vztahu k výše uvedené rovnici pro agregátní poptávku má fiskální politika přímý vliv na prvky veřejných výdajů a nepřímo ovlivňuje prvky spotřeby a investic.

Měnová politika je přijata centrálními bankami manipulací s peněžní zásobou v ekonomice. Peněžní nabídka ovlivňuje úrokové sazby a inflaci, které jsou oběma hlavními determinanty zaměstnanosti, náklady na dluh a úroveň spotřeby. Rozšíření měnové politiky znamená, že centrální banka buď nakupuje pokladniční poukázky, snižuje úrokové sazby z úvěrů bankám nebo snižuje rezervní požadavek. Všechny tyto akce zvyšují nabídku peněz a vedou ke snížení úrokových sazeb.To vytváří pobídky pro banky, aby si půjčili a podniky si půjčovaly. Výstavba financovaná dluhem pozitivně ovlivňuje spotřebitelské výdaje a investice prostřednictvím zaměstnanosti.

Rozšiřující měnová politika také zpravidla činí spotřebu atraktivnější v porovnání s úsporami. Vývozci mají prospěch z inflace, neboť jejich výrobky jsou relativně levnější pro spotřebitele v jiných ekonomikách. Kontraktační měnová politika je přijata za účelem zastavit mimořádně vysokou míru inflace nebo normalizovat účinky expanzivní politiky. Ztuhnutí peněžní zásoby odrazuje od expanze podniků a spotřebitelských výdajů a negativně ovlivňuje vývozce a snižuje agregátní poptávku.