Mezinárodní měnový fond (MMF) je mezinárodní organizace, která poskytuje členským zemím finanční pomoc a poradenství. Tento článek bude diskutovat o hlavních funkcích organizace, která se stala trvalou institucí, která je nedílnou součástí celosvětového vytváření finančních trhů a růstu rozvojových zemí.

Co dělá? MMF se narodil na konci druhé světové války, z Brettonwoodské konference v roce 1945. Byl vytvořen z nutnosti předcházet ekonomickým krizím, jako je Velká deprese. Svou sesterskou organizací, Světovou bankou, je MMF největším veřejným poskytovatelem finančních prostředků na světě. Je specializovanou agenturou Organizace spojených národů a řídí ji 186 členských zemí. Členství je otevřené pro každou zemi, která provádí zahraniční politiku a přijímá stanovy organizace.

MMF je odpovědný za vytvoření a udržování mezinárodního měnového systému, systému, kterým se uskutečňují mezinárodní platby mezi zeměmi. Usiluje tak o poskytnutí systematického mechanismu pro devizové transakce s cílem podporovat investice a podporovat vyvážený celosvětový hospodářský obchod.

Za účelem dosažení těchto cílů se MMF zaměřuje a radí na makroekonomické politiky země, které ovlivňují její směnný kurz a vládní rozpočet, řízení peněz a úvěrů. Mezinárodní měnový fond bude rovněž hodnotit finanční sektor země a její regulační politiky, jakož i strukturální politiky v rámci makroekonomiky, které se týkají trhu práce a zaměstnanosti. Kromě toho může jako fond poskytnout finanční pomoc zemím, které potřebují odstranit nesrovnalosti v platební bilanci. Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) je tedy svěřena podpora hospodářského růstu a udržení vysoké úrovně zaměstnanosti v jednotlivých zemích.

Jak to funguje? MMF získává své peníze z příspěvků na kvóty placených členskými státy. Velikost každé kvóty závisí na tom, kolik může každá vláda platit podle velikosti své ekonomiky. Kvóta zase určuje váhu, kterou každá země má v rámci MMF - a tedy i její hlasovací práva -, stejně jako to, kolik finančních prostředků může získat od MMF.

Dvacet pět procent kvóty každé země se vyplácí ve formě zvláštních práv čerpání (SDR), které jsou nároky na volně použitelné měny členů MMF. Před SDR byl systém Bretton Woods založen na fixním směnném kurzu a obával se, že nebude k dispozici dostatek rezerv na financování globálního hospodářského růstu. Proto v roce 1968 vytvořil MMF SDR, které představují druh mezinárodního rezervního aktiva. Byly vytvořeny tak, aby doplňovaly mezinárodní rezervy času, které byly zlaté a dolar USA. SDR není měnou; je to účetní jednotka, kterou si členské státy mohou vzájemně vyměňovat za účelem vypořádání mezinárodních účtů.SDR může být také použito výměnou za jiné volně obchodované měny členů MMF. Země může udělat, pokud má deficit a potřebuje více cizí měny k plnění svých mezinárodních závazků.

Hodnota SDR spočívá ve skutečnosti, že členské státy se zavázaly, že budou dodržovat své povinnosti užívat a přijímat SDR. Každému členskému státu je přidělena určitá částka ZPČ podle toho, kolik země přispívá do fondu (což je založeno na velikosti ekonomiky země). Potřeba snížení SDR se však snížila, když hlavní ekonomika snížila pevný směnný kurz a místo toho zvolila pohyblivé sazby. MMF provádí veškeré své účetnictví v SDR a komerční banky účtují v denominovaných SDR. Hodnota SDR se denně upravuje vůči koši měn, který v současné době zahrnuje dolar USA, japonský jen, euro a britskou libru.

Čím větší je země, tím větší je její příspěvek; USA tak přispívají přibližně 18% celkových kvót, zatímco Seychelské ostrovy přispívají skromně 0,004%. Pokud je MMF požádá, země může vyplatit zbytek své kvóty v místní měně. Mezinárodní měnový fond může v případě potřeby požádat o finanční prostředky na základě dvou samostatných dohod s členskými zeměmi. Celkově má ​​k dispozici 212 miliard dolarů (290 miliard dolarů) a 34 milionů (46 miliard dolarů) k půjčkám.

Výhody MMF
MMF nabízí svou pomoc formou dohledu, který každoročně provádí pro jednotlivé země, regiony a globální ekonomiku jako celek. Země však může požádat o finanční pomoc, pokud se ocitne v hospodářské krizi způsobené náhlým šokem její ekonomiky nebo špatným makroekonomickým plánováním. Finanční krize bude mít za následek silnou devalvaci měny země nebo výrazné vyčerpání národních devizových rezerv. Na oplátku za pomoc MMF je země obvykle povinna zahájit program ekonomické reformy monitorovaný MMF, jinak známý jako politika strukturálních úprav (SAP). (Více informací naleznete v části Mohou MMF vyřešit globální ekonomické problémy? )

Existují ještě tři rozšířená zařízení, která MMF může půjčovat své peníze. Stálá dohoda nabízí financování krátkodobé platební bilance, obvykle mezi 12 a 18 měsíci. Rozšířený fond (EFF) je střednědobé uspořádání, pomocí něhož si země mohou půjčit určitou částku, obvykle za období tří až čtyř let. Cílem ERF je řešit strukturální problémy makroekonomie, které způsobují chronickou rovnováhu platebních nerovností. Strukturální problémy jsou řešeny prostřednictvím reformy finančního a daňového sektoru a privatizace veřejných podniků. Třetí hlavní nástroj, který MMF nabízí, je známý jako zařízení na snížení chudoby a růst (PRGF). Jak naznačuje název, jeho cílem je snížit chudobu v nejchudších členských zemích a položit základy hospodářského rozvoje. Úvěry jsou poskytovány s obzvláště nízkými úrokovými sazbami.(Pro související četby, podívejte se na Co je to platební bilance? )

Mezinárodní měnový fond rovněž nabízí technickou pomoc přechodným ekonomikám při přechodu z centrálně plánovaných ekonomik na trh. Mezinárodní měnový fond také nabízí nouzové finanční prostředky pro zhroucené ekonomiky, jako tomu bylo u Koreje během finanční krize v Asii v roce 1997. Prostředky byly vloženy do korejských devizových rezerv, aby se zvýšila místní měna, čímž se země vyhnula škodlivé devalvaci. Naléhavé finanční prostředky mohou být také půjčeny zemím, které čelily hospodářské krizi v důsledku přírodní katastrofy. (Pro lepší přehled o tom, jakým způsobem ekonomiky přejdou ze státního chodu na volné trhy, viz Státní úspory: od soukromých po veřejné .

Všechna zařízení MMF mají za cíl vytvořit udržitelný rozvoj v zemi a pokusit se vytvořit politiky, které budou přijaty místním obyvatelstvem. Mezinárodní měnový fond však není agenturou poskytující pomoc, takže všechny půjčky jsou poskytovány za předpokladu, že země implementují SAP a učiní prioritou vyplacení půjčky. V současné době se vyvíjejí všechny země, které jsou součástí programů MMF, země s přechodnou a rozvíjející se ekonomikou (země, které čelily finanční krizi).

Ne každý má stejný názor Protože MMF půjčuje své peníze "struny" v podobě svých SAP, mnozí lidé a organizace jsou vehementně proti své činnosti. Opoziční skupiny tvrdí, že strukturální úprava je nedemokratickým a nelidským prostředkem půjčování finančních prostředků do zemí, které čelí ekonomickému selhání. Dlužnické země vůči MMF jsou často konfrontovány s tím, že musí klást finanční problémy před sociální problémy. Tím, že jsou povinny otevřít své ekonomiky zahraničním investicím, privatizovat veřejné podniky a omezit vládní výdaje, tyto země trpí neschopností řádně financovat své vzdělávací a zdravotní programy. Zahraniční korporace navíc často využívají situaci tím, že využívají místní levnou práci a zároveň neberou ohled na životní prostředí. Opoziční skupiny uvádějí, že místní programy, které se více zaměřují na rozvoj, by poskytovaly větší úsilí těmto ekonomikám. Kritici Mezinárodního měnového fondu (MMF) tvrdí, že v současné době MMF pouze prohlubuje rozpor mezi bohatými a chudými zeměmi světa.

Zdá se, že mnoho zemí nemůže ukončit spirálu dluhu a devalvace. Mexiko, které vyvolalo neslavnou "dluhovou krizi" roku 1982, když oznámilo, že je na pokraji plnění všech svých dluhů v důsledku nízké mezinárodní ceny ropy a vysokých úrokových sazeb na mezinárodních finančních trzích, ještě neprokázalo své schopnosti aby ukončila svou potřebu Mezinárodního měnového fondu a jeho politik strukturálních úprav. Je to proto, že tyto zásady nebyly schopny řešit kořen problému? Mohla by být odpověď na další řešení? Tyto otázky nejsou snadné. Tam jsou však některé případy, kdy MMF jde dovnitř a končí, jakmile pomohl vyřešit problémy.Egypt je příkladem země, která zahájila program strukturálních úprav MMF a dokázala s ní dokončit.

Bottom Line
Poskytování pomoci při rozvoji je stále se vyvíjející a dynamické úsilí. I když se mezinárodní systém snaží vytvořit vyrovnanou globální ekonomiku, měla by se snažit řešit místní potřeby a řešení. Na druhou stranu nemůžeme ignorovat výhody, které lze dosáhnout tím, že se učíme od ostatních.