a:

V tradiční ekonomické teorii se efekt vytěsňování, v jakémkoli rozsahu, snižuje multiplikační efekt vládních výdajů financovaných z deficitu zaměřených na stimulaci ekonomiky. Efekt vytěsnění a multiplikační efekt je možné považovat za dva možné nebo nepřípustné dopady vládního hospodářského zásahu financovaného z výdajů na deficit. Někteří ekonomové dokonce teoretizují efekt vytěsňování, který úplně znemožňuje multiplikační efekt, takže prakticky neexistuje multiplikační efekt vyvolaný vládními výdaji.

AD:

Násobící účinek se týká teorie, že vliv zvýšených vládních výdajů na stimulaci ekonomiky se vynásobí zvýšením soukromých výdajů, které dodatečně stimulují hospodářství. V podstatě je teorie vládních výdajů domácností s dodatečnými příjmy, což vede ke zvýšení spotřebitelských výdajů, což vede k nárůstu obchodních příjmů, produkce, kapitálových výdajů a zaměstnanosti, což dále stimuluje hospodářství. Teoreticky multiplikační efekt postačuje k tomu, aby nakonec způsobil růst celkového hrubého domácího produktu nebo HDP, který je větší než výše zvýšených vládních výdajů.

Konkurenční síla, efekt vytěsnění, v podstatě odkazuje na to, že vládní výdaje "vytěsňují" soukromé investice tím, že vyčerpávají část z celkových dostupných finančních zdrojů a také na financování schodku s depresivním účinkem vládní výdaje mohou mít na stimulaci ekonomiky. Teorie vytěsňování vychází z předpokladu, že vládní výdaje musí být nakonec financovány soukromým sektorem, a to buď prostřednictvím zvýšeného zdanění nebo financování. Proto vládní výdaje efektivně využívají soukromé zdroje a vytvářejí tak náklady, které je třeba vážit proti možným přínosům plynoucím z vládních výdajů. Může být obtížné odhadnout náklady, jelikož se jedná především o náklady na ztracené příležitosti, které zahrnují odhad ekonomického přínosu, který mohl být odvozen od soukromého sektoru pomocí prostředků odvlečených vládě.

AD:

Stručně řečeno, efekt vytěsnění je tlumící účinek na činnost soukromého sektoru, který vyplývá z činnosti veřejného sektoru. Vzhledem k tomu, že efekt vytěsňování snižuje čistý dopad vládních výdajů, odpovídajícím způsobem snižuje rozsah, v jakém se vládní stimulační úsilí vynakládá. Část vytlačovací rovnice spočívá na myšlence, že existuje konečná nabídka finančních prostředků k financování, a to, co půjčuje vláda, snižuje výpůjčky soukromého sektoru a může tedy negativně ovlivnit investice podniků do růstu.Existence fiatových měn a globálního kapitálového trhu však tuto myšlenku komplikují tím, že zpochybňují samotnou představu o konečné nabídce peněz.

Existuje intenzivní diskuse mezi ekonomy, zejména v důsledku masivních vládních výdajů zahájených po finanční krizi v roce 2008, pokud jde o platnost multiplikačního efektu a efekt vytěsňování. Klasickí ekonomové tvrdí, že efekt vytěsňování je důležitějším faktorem, zatímco keynesiánští ekonomové tvrdí, že multiplikační efekt více než převažuje nad jakýmikoli potenciálními negativními dopady vyplývajícími z vytěsnění činnosti soukromého sektoru. Obě tábory jsou však do velké míry odsouhlaseny na jednom místě: vládní ekonomické stimulační aktivity jsou účinné pouze krátkodobě; v konečném důsledku ekonomika nemůže být podporována vládou, která dlouhodobě působí hluboko v dluzích.