a:

V tradiční ekonomické teorii se efekt vytěsňování, v jakémkoli rozsahu, snižuje multiplikační efekt vládních výdajů financovaných z deficitu zaměřených na stimulaci ekonomiky. Efekt vytěsnění a multiplikační efekt je možné považovat za dva možné nebo nepřípustné dopady vládního hospodářského zásahu financovaného z výdajů na deficit. Někteří ekonomové dokonce teoretizují efekt vytěsňování, který úplně znemožňuje multiplikační efekt, takže prakticky neexistuje multiplikační efekt vyvolaný vládními výdaji.

Násobící účinek se týká teorie, že vliv zvýšených vládních výdajů na stimulaci ekonomiky se vynásobí zvýšením soukromých výdajů, které dodatečně stimulují hospodářství. V podstatě je teorie vládních výdajů domácností s dodatečnými příjmy, což vede ke zvýšení spotřebitelských výdajů, což vede k nárůstu obchodních příjmů, produkce, kapitálových výdajů a zaměstnanosti, což dále stimuluje hospodářství. Teoreticky multiplikační efekt postačuje k tomu, aby nakonec způsobil růst celkového hrubého domácího produktu nebo HDP, který je větší než výše zvýšených vládních výdajů.

Konkurenční síla, efekt vytěsnění, v podstatě odkazuje na to, že vládní výdaje "vytěsňují" soukromé investice tím, že vyčerpávají část z celkových dostupných finančních zdrojů a také na financování schodku s depresivním účinkem vládní výdaje mohou mít na stimulaci ekonomiky. Teorie vytěsňování vychází z předpokladu, že vládní výdaje musí být nakonec financovány soukromým sektorem, a to buď prostřednictvím zvýšeného zdanění nebo financování. Proto vládní výdaje efektivně využívají soukromé zdroje a vytvářejí tak náklady, které je třeba vážit proti možným přínosům plynoucím z vládních výdajů. Může být obtížné odhadnout náklady, jelikož se jedná především o náklady na ztracené příležitosti, které zahrnují odhad ekonomického přínosu, který mohl být odvozen od soukromého sektoru pomocí prostředků odvlečených vládě.

Stručně řečeno, efekt vytěsnění je tlumící účinek na činnost soukromého sektoru, který vyplývá z činnosti veřejného sektoru. Vzhledem k tomu, že efekt vytěsňování snižuje čistý dopad vládních výdajů, odpovídajícím způsobem snižuje rozsah, v jakém se vládní stimulační úsilí vynakládá. Část vytlačovací rovnice spočívá na myšlence, že existuje konečná nabídka finančních prostředků k financování, a to, co půjčuje vláda, snižuje výpůjčky soukromého sektoru a může tedy negativně ovlivnit investice podniků do růstu.Existence fiatových měn a globálního kapitálového trhu však tuto myšlenku komplikují tím, že zpochybňují samotnou představu o konečné nabídce peněz.

Existuje intenzivní diskuse mezi ekonomy, zejména v důsledku masivních vládních výdajů zahájených po finanční krizi v roce 2008, pokud jde o platnost multiplikačního efektu a efekt vytěsňování. Klasickí ekonomové tvrdí, že efekt vytěsňování je důležitějším faktorem, zatímco keynesiánští ekonomové tvrdí, že multiplikační efekt více než převažuje nad jakýmikoli potenciálními negativními dopady vyplývajícími z vytěsnění činnosti soukromého sektoru. Obě tábory jsou však do velké míry odsouhlaseny na jednom místě: vládní ekonomické stimulační aktivity jsou účinné pouze krátkodobě; v konečném důsledku ekonomika nemůže být podporována vládou, která dlouhodobě působí hluboko v dluzích.