a:

Okrajový sklon ke spotřebě může být negativní nebo menší než nula, pokud zvýšení příjmu vede ke snížené spotřebě, která je pod úrovní spotřeby, která existovala před nárůstem příjmů.

V keynesiánské ekonomice je marginální náchylnost ke spotřebě poměr, který srovnává změnu ve spotřebě se změnou v příjmech, obvykle poskytující hodnotu mezi 0 a 1. Keynesiánská teorie naznačuje, že jakýkoli nárůst spotřebitelských výdajů (spotřeby) zvýšení disponibilního nebo mimořádného příjmu. Procento dodatečných příjmů, které jsou vynaloženy na spotřebu, představuje mezní náklonnost k spotřebě.

Okrajová náchylnost ke spotřebě (MPC) je pouze jedna strana mince. Odpočet jednoho z MPC se rovná mezní sklon k úspoře (MPS), která měří míru úspor, která zůstává po zvýšení příjmu. Jak MPC, tak MPS jsou klíčové metriky, které se používají k určení hodnoty multiplikátoru, která je součástí keynesiánské ekonomické teorie.

V klasickém keynesovském modelu je MPC nižší než průměrná spotřeba, protože v krátkodobém horizontu spotřeba výrazně neovlivňuje změny v příjmech. Nicméně v delších časových obdobích, kdy se získává více a příjmy vzrůstají, spotřeba také vzrůstá.

Úrokové sazby obvykle nemají významný dopad na MPC. Obecná teorie naznačuje, že vysoké úrokové sazby by vedly k nárůstu úspor. Pravdou však je, že vyšší úrokové sazby často znamenají, že jednotlivci mají k dispozici méně disponibilního důchodu.

Často se ekonomové rozlišují mezi MPC z trvalých příjmů a MPC z dočasného příjmu. Spotřebitelé, kteří očekávají trvalou změnu v příjmech, mají větší motivaci ke zvýšení částky, kterou spotřebovávají.