Záporné úrokové sazby a výnosy dluhopisů jsou relativně novým fenoménem, ​​který je motivován záměry, jako je motivování komerčních půjček za účelem růstu hospodářského růstu, zvýšení míry inflace a zmírnění zhodnocení domácí měny. Počínaje srpnem 2016 byly výsledky politik s negativními úrokovými sazbami smíšené, přičemž země zaznamenaly určitý úspěch při řízení směnných kurzů, ačkoli se růst ještě neprojevil a deflační tlaky zůstávají.

1. Švýcarsko

Švýcarská národní banka (SNB) s cílem zabránit dalšímu zhodnocování švýcarského franku vůči euru stanovila směnný kurs směnného kurzu 1,24 švýcarských franků. Před zavedením kolíků investoři, kteří viděli měnu jako bezpečné útočiště v době volatility trhu, posunuli hodnotu franku, což vedlo k vyšším nákladům na vývozy země.

Do konce roku 2014 mělo Švýcarsko v důsledku podpory eura peg, což představuje 70% hrubého domácího produktu (HDP), nakoupilo devizové rezervy přesahující 480 miliard dolarů. Navíc možnost kvantitativního uvolňování centrálními bankami v Evropě měla potenciál zvýšit náklady na udržení stávajícího kolísání kvůli pravděpodobnému oslabení eura.

Dne ​​15. ledna 2015 SNB oznámila, že již nebude podporovat zavedení eura, a místo toho přijala politiku záporných úrokových sazeb pro jednodenní vklady finančních institucí i zahraničních vkladů. Vzhledem k tomu, že od července roku 2016 negativní úrokové sazby z vkladů opustily svůj závazek vůči euru, záporné úrokové sazby z vkladů zůstalo záporné 0,75% a celková výnosová křivka švýcarských státních dluhopisů zaplatila záporné sazby.

2. Dánsko

Podobně jako Švýcarsko je základním hnacím motorem dánské politiky negativních úrokových sazeb, zavedené od roku 2012, založené na zmírnění zhodnocení své měny vůči euru účtováním zahraničních vkladatelů. Od června roku 2016 oba obchodníci i zahraniční vkladatelé obdrželi zápornou hodnotu 0,65%, což je situace, kdy odhadace země na centrální banku pravděpodobně zůstane až do roku 2018.

Odvětví dluhopisového trhu v zemi platí také záporné výnosy, v nichž jsou věřitelé skutečně platí dlužníky. Například krátkodobé hypoteční zástavní listy s dobou splatnosti kratší než pět let začaly platit v dubnu 2016 záporné výnosy a po hlasování Brexit se dále zhoršily. Od června 2016 dosahovaly nejnižší krátkodobé hypotéky záporné hodnoty 0,31% a dlužníci, kteří plně zaplatili své úvěrové poplatky, byly skutečně posílány šeky od finančních institucí držících své hypotéky.

3. Švédsko

Po tom, co Evropská centrální banka (ECB) zaúčtovala úrokové sazby na záporné území v červnu 2014, následovalo Švédsko tím, že iniciovalo svou politiku záporných úrokových sazeb ve únoru 2015. Referenční úrokovou sazbu ve Švédsku stanovila výkonná rada centrální banky Bank of Sweden, také známá jako Riksbank. Benchmarkem je míra, na kterou si banky mohou půjčovat nebo vkládat prostředky podle struktury sedmidenní dohody o zpětném odkupu. Často označovaná jako repo sazba, mechanismus pro politiku záporných úrokových sazeb ve Švédsku je jedinečný mezi zeměmi s negativními úrokovými sazbami a sazbami dluhopisů, ale čistý účinek účtování úroků z vkladů je obecně stejný.

Zatímco výsledky negativních sazeb byly smíšeny a kritizovány jako neúčinné, okamžitě po zavedení negativních sazeb ze strany Švédska zaznamenala pokles deflačních tlaků a skok v HDP, zatímco švédská koruna oslabila vůči klíčovým měnám. Vzhledem k částečnému růstu HDP začala koruna v srpnu 2015 znovu růst a růst HDP se ve druhém čtvrtletí roku 2016 snížil na 0,3%, což je nejnižší úroveň od prvního čtvrtletí roku 2014. V únoru 2016 se Riksbank přesunula sazby z negativních 0. 35% na záporné 0. 5% a udržovala tuto úroveň na svém zasedání v červenci 2016.

Klíčové Takeaways

Od srpna 2016 provedla implementace záporných úrokových sazeb smíšené výsledky Evropa a Japonsko, které v lednu 2016 přijaly politiku záporných sazeb, přičemž představují řadu systémových rizik. Tato rizika zahrnují pokračující tlak na úvěrové marže pro komerční banky, potenciál zvyšující se volatility měn a možnost hromadného výběru hotovosti, pokud banky zahájí účtování svých domácích zákazníků na uložený kapitál. Zvláště pro Evropu kombinace těchto rizik s výsledkem Brexitu dodává další vrstvu nebezpečí v prostředí, které se vyznačuje křehkými ekonomikami, které využívají vysoce rizikové strategie při hledání růstu a stability směnného kurzu.