Ve smlouvě podepsané na počátku tohoto měsíce se světovými mocnostmi se Írán přiznal k větší transparentnosti a kontrole týkající se jaderného programu výměnou za zrušení mezinárodních sankcí. I přes dohodu však zůstane zachováno mnoho sankcí sponzorovaných USA, jelikož jejich původní provedení bylo zaměřeno na zkrácení iránských iniciativ, které přesahují rozvoj jaderných zbraní. Vzhledem k tomu, že americká sankce jsou zavedeny již zhruba 35 let a Irán je stále považován za problémový region v očích vlády USA, sankce možná nebyly tak účinné, jak by se dalo doufat.

Cíle sankcí

Sankce USA vůči Íránu, které se v reakci na rukojmí v letech 1979-1988 pocházejí z reakce na rukojmí 1979-81, se v průběhu let měnily v reakci na vyvíjející se politický a vojenský vývoj Iránu. Dřívější sankce v 80. a 90. letech měly především za cíl odradit Írán od podpory terorismu a omezit schopnost Íránu mít strategický vliv na Blízkém východě.

Počínaje pololetí roku 2000 se sankce zaměřily hlavně na íránský jaderný program s cílem omezit schopnost země rozvíjet zbraně hromadného ničení (ZHN). Z této iniciativy získaly USA velkou podporu od jiných globálních hráčů, jako jsou U.N. a EU, které uložily vlastní sankce zaměřené na jaderný vývoj Iránu. (Další informace viz:

Možné důsledky íránského embarga .) - Iránský jaderný program se v posledních letech zaměřuje na mezinárodní sankce, přičemž sankce specifické pro USA zahrnují cíle zaměřené na omezení iránského vývoje zbraní, porušování lidských práv, sponzorování terorismu a podněcování k nestabilitě uvnitř střední východ. Sankce byly zaměřeny na íránské majetek, šíření zbraní, většinu obchodu, finanční transakce a iránský vývoz ropy.

Podle amerických sankcí vznikly v íránské krizi rukojmích, neboť prezident Jimmy Carter zavedl dne 14. listopadu 1979 zmrazení všech iránských aktiv v tom, co bylo deklarován jako stav nouze. Zatímco dohoda z Alžíru, která ukončila krizi rukojmích, spatřila uvolnění zlomku iránských aktiv, byl to jen začátek amerických sankcí na íránský majetek.

Po přidání do seznamu zemí podporujících terorismus v reakci na bombový útok na námořní základnu v USA, který se konal v roce 1983 v Bejrútu, se Írán objevil jako cíl dalšího zamrznutí majetku, který nařídil prezident George Bush po 11. září, 2001 teroristických útoků. Následné sankce na majetek byly provedeny v průběhu let, včetně výkonného nařízení 13572 v dubnu 2011, kdy se síly IRGC-Quds zaměřily na podporu porušování lidských práv ze strany syrské vlády.

Zákon o nešíření zbraní mezi Íránem a Irákem z roku 1992 stanoví sankce vůči jakémukoliv jednotlivci nebo subjektu, který pomáhá Íránu při získávání a rozvoji všech druhů moderních konvenčních zbraní. Další sankce zaměřené na vývoj a šíření zbraní v Íránu zahrnují zákon o nešíření jaderných zbraní Íránu, Sýrie a Severní Koreje a vyhláška č. 13382 vydaná v červnu 2005.

Dne ​​30. dubna 1995 prezident Bill Clinton přijal rozsáhlý zákaz obchodu s Íránem. Zákaz většiny amerických subjektů zakazuje obchodovat nebo investovat do Íránu. Zatímco embargo bylo v roce 2000 mírnější, bylo později v březnu 2001 obnoveno prezidentem Bushem a opět v březnu 2010 pod vedením prezidenta Baracka Obamy. Od roku 2013 Obamova administrativa učinila tento zákaz stále komplexnější. (Další podrobnosti viz:

Jak embarga ovlivňují mezinárodní obchod

Dalším cílem sankcí v USA je finanční a bankovní sektor Íránu. Sankce nejenže zakazují americkým subjektům provádět finanční transakce s Íránem, avšak Zákon o komplexních iránských sankcích, odpovědnosti a odpuštění z roku 2011 (CISADA) zakazuje zahraničním finančním institucím, které obchodují se sankcionovanými subjekty, obchodovat s USA nebo obchodovat s americkými dolary.

Další finanční sankce vstoupily v platnost v posledních dnech roku 2011, kdy Obamova administrativa provedla opatření zaměřená na irácké dovozce ropy a odrazovala od provádění finančních transakcí s centrální bankou Íránu. Vzhledem k tomu, že vývoz ropy představoval polovinu příjmů íránské vlády a 20% HDP země před rokem 2012, sankce zaměřené na vývozy ropy v Íránu byly hlavním cílem vlády Obamy. Účinky sankcí Při pokusu o omezení iráckého vývoje zbraní hromadného ničení, podpory terorismu, porušování lidských práv a vlivu při vytváření nestability na Středním východě byly americké sankce použity k přímému omezení obchodu se zbraněmi nebo materiály, jsou používány při vývoji zbraní hromadného ničení nebo ekonomicky potrestat zemi. Zatímco možná zpomaluje tempo vývoje zbraní hromadného ničení, je zřejmé, že sankce ji zcela nezastavily.

Co se týče ekonomického trestu Íránu, USA jsou rozhodně úspěšné. David Cohen, tajemník ministerstva financí pro terorismus a finanční zpravodajství, prohlásil 21. ledna 2015, že "íránské hospodářství je o 15% až 20% menší než by bylo, kdyby nebyla uložena sankce. "Sankce také přispěly ke snížení vývozu ropy a k poklesu hodnoty rialu, který podnítil inflaci a ublížil iránskému průmyslu, který se těžce spoléhá na dovážené součásti a materiály. (Více informací viz:

Odvětví, které budou mít prospěch z odstranění sankcí vůči Íránu

.)

Navzdory americkým tvrzením, že sankce nejsou určeny k tomu, aby v Iránu došlo ke změně režimu, související se stoupajícími cenami potravin a klesající hodnotou měny. Není pochyb o tom, že ekonomické dopady sankcí motivovaly mnoho Iránců k tomu, aby zvolili mírnějšího vůdce v Hassanu Rouhani, který podle jejich názoru pomůže zemi obnovit vztahy s mezinárodním společenstvím.Pod vedením Rouhaniho se Írán přiblížil k mezinárodnímu opětovnému začlenění do nedávné jaderné dohody se šesti světovými mocnostmi, podle nichž Írán učiní ústupky s jaderným programem a současně obdrží úlevu od sankcí. (Více informací:

Kdo má prospěch z zrušení sankcí vůči Íránu? ) Přesto je mnoho sankcí podporovaných USA motivováno podporou Íránu proti terorismu a porušováním lidských práv, a proto zůstane na místě. Nicméně, navzdory cílům USA mnoho argumentuje, že sankce USA udělaly jen málo, aby omezily porušování lidských práv. Naopak, tito jedinci tvrdí, že sankce sloužily k většímu poškození Íránců.

Botanická zátěž Irák podléhá americkým sankcím už asi 35 let a po uzavření dohody ohledně světových mocností ohledně jaderného programu zůstává mnoho těchto sankcí. Zatímco řada amerických sankcí je zaměřena na omezení schopnosti Íránu vyvíjet zbraně hromadného ničení, jaderná energie je pouze jednou z forem takových zbraní. USA budou chtít víc z Íránu, pokud jde o omezení podpory terorismu a omezení jeho porušování lidských práv. Zatím se však zdá, že sankce mají omezený vliv na splnění cílů USA.