a:

Není možné, aby sazba byla zcela bez rizika. Bezriziková míra návratnosti je teoretický konstrukt, který je základem většiny cenových modelů. Definuje se jako minimální výnosnost, kterou investor je ochoten přijmout na bezrizikové aktivum. Předpokládá se, že riziková aktiva mají míru návratnosti, která se rovná bezrizikové sazbě a rizikové prémii.

V praxi je výnos státních dluhopisů obvykle považován za bezrizikovou sazbu. Použitá skutečná sazba - například návratnost devizové dluhopisy (T-bond) na 90 dní versus 10leté dluhopisy - se může lišit v závislosti na problému. Na základě tohoto základu mohou investoři ocenit přiměřenou míru návratnosti aktiv s různými úrovněmi rizika.

Samozřejmě i vládní dluhopisy USA nejsou úplně bezrizikové. Ratingová agentura Standard & Poor's slavně snížila americký vládní dluh v roce 2011, přestože to nemělo nesmírný dopad na trh s vládními cennými papíry ani na využití výnosů T-bondů jako stand-in pro bezrizikovou míru návratnosti . Situace nicméně zdůraznila otázku, zda skutečně existuje bezriziková sazba a jak ji přesně odhadnout.

Otázka má vážnější důsledky pro menší nebo méně stabilní ekonomiky. V těchto situacích by použití výnosu ze státních dluhopisů jako bezrizikové sazby mohlo poskytnout snadnou zkratku pro stanovení ceny ostatních aktiv, ale nemělo by být chápáno tak, že vládní dluh je doslova (nebo dokonce téměř) bezrizikový. Vlády mohou a nemají své dluhy. Argentinská dluhová krize v roce 2002 je pozoruhodným příkladem.

Zatímco bezriziková sazba má významné místo v ekonomických modelech a modelech oceňování aktiv, neměla by být přijata příliš doslova.