Tvorba Evropské unie (EU) připravila cestu pro jednotný, víceúrovňový finanční systém v rámci jedné měny - eura. Zatímco většina členských států EU souhlasila s přijetím eura, několik se podobně jako Spojené království, Dánsko a Švédsko (mimo jiné) rozhodlo držet se svých vlastních měn. Tento článek pojednává o důvodech, proč se některé země EU odklonily od eura a jaké výhody to může přinést svým ekonomikám.

V současné době je v Evropské unii 28 zemí, z nichž 9 není v eurozóně - jednotný měnový systém používající euro. Dvě z těchto zemí, Spojené království a Dánsko jsou právně osvobozeny od přijetí eura (Spojené království hlasovalo o odchodu z EU, viz Brexit). Všechny další země EU musí vstoupit do eurozóny po splnění určitých kritérií. Země mají však právo odložit splnění kritérií v eurozóně, a tím odložit přijetí eura.

Státy EU jsou rozmanité v kultuře, klimatu, populaci a hospodářství. Národy mají různé finanční potřeby a výzvy, které je třeba řešit. Společná měna ukládá jednotný systém centrální měnové politiky. Problémem však je, že to, co je dobré pro ekonomiku jednoho národa v eurozóně, může být strašné pro druhé. Většina zemí EU, které se vyhnuly eurozóně, tak činí tak, aby udržely ekonomickou nezávislost. Zde je několik důvodů, proč mnoho zemí EU nepoužívá euro.

• Nezávislost při tvorbě měnové politiky : Jelikož Evropská centrální banka (ECB) stanoví hospodářskou a měnovou politiku pro všechny země eurozóny, neexistuje samostatnost jednotlivých států, jeho vlastních podmínek. Spojené království se může z finanční krize v období 2007-2008 podařit zrychlením snižováním domácích úrokových sazeb v říjnu roku 2008 a zahájením programu kvantitativního uvolňování v březnu roku 2009. Evropská centrální banka naopak čekala do roku 2015 zahájit program kvantitativního uvolňování (vytváření peněz na nákup státních dluhopisů, aby se podnítila ekonomika).
• Nezávislost při zvládání výzvy specifické pro jednotlivé země: Každá ekonomika má své vlastní výzvy. Například Řecko má vysokou citlivost na změny úrokových sazeb, neboť většina hypoték má proměnlivou úrokovou sazbu spíše než fixní. Nicméně, vázané nařízeními Evropské centrální banky, Řecko nemá nezávislost na správě úrokových sazeb, které by měly prospěch nejvíce lidem a ekonomice. Mezitím je britská ekonomika také velmi citlivá na změny úrokových sazeb. Jako země mimo eurozónu však dokázala udržet nízké úrokové sazby prostřednictvím své centrální banky, Bank of England.
• Nezávislý věřitel posledního střediska: Hospodářství země je vysoce citlivé na výnosy státních dluhopisů. Opět platí, že země, které nejsou eurozóny, mají tu výhodu. Mají své vlastní nezávislé centrální banky, které jsou schopny jednat jako věřitel poslední instance pro dluh země. V případě rostoucích výnosů dluhopisů začnou tyto centrální banky kupovat dluhopisy a tím zvýšit likviditu na trzích. Země eurozóny mají jako svou centrální banku ECB, ale v takových situacích ECB nekupuje obligace specifické pro jednotlivé členské státy. Výsledkem je, že země, jako je Itálie, čelily velkým výzvám v důsledku zvýšených výnosů dluhopisů.
• Nezávislost v opatřeních na kontrolu inflace: Když se v ekonomice zvyšuje inflace, efektivní reakcí je zvýšení úrokových sazeb. Země mimo eurozónu to mohou provést prostřednictvím měnové politiky svých nezávislých regulačních orgánů. Země eurozóny nemají vždy tuto možnost. Například po hospodářské krizi Evropská centrální banka zvýšila úrokové sazby, které se v Německu obávají vysoké inflace. Tento krok pomohl Německu, ale jiné země eurozóny jako Itálie a Portugalsko utrpěly vysokými úrokovými sazbami. (Viz Související: Finanční regulační orgány: kdo jsou a co dělají)
• Nezávislost na devalvaci měn: Národy mohou čelit ekonomickým výzvám v důsledku pravidelných cyklů vysoké inflace, vysokých mezd, sníženého vývozu nebo snížené průmyslové výroby. Takové situace mohou být účinně řešeny devalvováním národní měny, což činí vývoz levnější a konkurenceschopnější a podporuje zahraniční investice. Země mimo eurozónu mohou podle potřeby devalvovat své měny. Eurozóna však nemůže nezávisle měnit ocenění eura - ovlivňuje dalších 19 zemí a je řízena Evropskou centrální bankou.

Bottom Line

Eurozóny se poprvé prosadily pod eurem. Společná měna přinesla odstranění volatility směnného kurzu (a souvisejících nákladů), snadný přístup na velký a peněžně sjednocený evropský trh a cenovou transparentnost. Finanční krize v letech 2007-2008 však odhalila některé úskalí eura. Některé ekonomiky v eurozóně utrpěly více než jiné (např. Řecko, Španělsko, Itálie a Portugalsko). Vzhledem k nedostatečné ekonomické nezávislosti tyto země nemohly nastavit měnovou politiku tak, aby co nejlépe podporovala vlastní vymáhání. Budoucnost eura bude záviset na tom, jak se politiky EU vyvíjejí, aby řešily měnové výzvy jednotlivých zemí v rámci jednotné měnové politiky.