a:

Přestože se od roku 2002 dosáhlo mnoho konvergence mezi mezinárodními standardy účetního výkaznictví (IFRS) a všeobecně uznávanými účetními standardy (GAAP), stále existují rozdíly mezi těmito dvěma sadami účetních standardů vliv na výpočet klíčových finančních poměrů. Ve srovnání s účetními standardy GAAP mají IFRS nevýslovná pravidla týkající se uznávání výnosů, které mohou mít za následek vyšší výnosy, které ovlivňují ziskovost a míru pákového efektu. Na rozdíl od účetních standardů GAAP umožňuje IFRS kapitalizovat vývojové náklady, které ovlivňují ukazatele ziskovosti, poměr pákového efektu a další ukazatele efektivnosti. IFRS umožňuje pouze metodu prvotřídní inventarizaci, zatímco účet GAAP umožňuje jednak poslední, jednak první a jednak první, což má za následek vyšší poměr ziskovosti a nižší poměr obratu zásob podle IFRS. GAAP má specifická pravidla založená na počtech pro kapitalizaci leasingů, zatímco IFRS neplatí, což vede k rozdílům v ziskovosti a poměru pákového efektu.

V porovnání s GAAP IFRS umožňují společnostem rozpoznat výnosy dříve, a to i v případě, že k určitému podílu příjmů je spojena pojistná událost. GAAP výslovně zakazuje rozpoznávání podmíněných výnosů a vyžaduje, aby společnosti odložily její odložení, dokud nebude vyřešena událost. Příkladem podmíněného výnosu je dohoda, podle níž je poplatek, který může hráčský hráč zaplatit, zrušen, pokud fotbalový hráč poruší smlouvu s fotbalovým týmem. Podle IFRS je výsledek vykazování výnosů dřívější vyššími výnosy, vyššími ziskovostmi (návratnost investic, návratnost aktiv, návratnost vlastního kapitálu) a nižší míra zadluženosti.

GAAP vyžaduje, aby byly veškeré náklady spojené s vývojem produktů okamžitě uznány za náklady. IFRS umožňuje za určitých podmínek kapitalizaci vývojových nákladů. Například náklady laboratoří na laboratoř při vývoji drogy mohou být kapitalizovány v rozvaze podle IFRS. Využití investičních nákladů podle IFRS má za následek nižší náklady v porovnání s GAAP, což vede k vyšším výnosům, vyšším poměrům ziskovosti, nižšímu poměru pákového efektu a nižšímu poměru obratu aktiv.

Podle standardů GAAP si společnosti mohou zvolit metodu LIFO nebo FIFO za účelem ocenění svého inventáře, zatímco IFRS výslovně zakazuje používání nástroje LIFO a umožňuje pouze FIFO. V ekonomickém prostředí s rostoucími náklady způsobuje metoda LIFO vyšší náklady na prodané zboží, nižší zisky a nižší zůstatek na účtu zásob. Společnosti, které používají nástroje FIFO podle IFRS, mají nižší poměr ziskovosti, vyšší míru pákového efektu a vyšší poměr obratu zásob ve srovnání se společnostmi, které dodržují standardy GAAP a používají LIFO.

GAAP poskytuje specifické kritéria založená na počtu společností, aby zjistila, zda je konkrétní leasing klasifikován jako provozní nebo kapitálový. Provozní leasing je podrozvahové závazky a není zaúčtován v účetní závěrce společnosti, kapitálový leasing je kapitalizován a ovlivňuje jak majetkovou, tak pasivní stranu rozvahy společnosti. GAAP vyžaduje leasing s termínem rovným alespoň 75% ekonomické životnosti aktiva, které má být klasifikováno jako kapitál. Také GAAP vyžaduje kapitalizaci leasingů, pokud se současná hodnota minimálních leasingových plateb rovná alespoň 90% reálné hodnoty pronajímaného aktiva. IFRS, na druhé straně, nemá takové specifické prahové hodnoty.

Rozdíl v klasifikaci pronájmu může mít za následek vyšší míru pákového efektu, nižší návratnost aktiv a vyšší provozní zisk, pokud je leasing klasifikován jako provozní podle IFRS, na rozdíl od kapitálového pronájmu podle GAAP.