V roce 2015 podepsal prezident Barack Obama kontroverzní dohodu, která Iránu umožní udržet svůj jaderný program aktivní bez sankcí za předpokladu, že země dodržuje seznam probíhajících podmínek. Tyto podmínky stanovují limity uranových zásob a úrovní obohacování, postupně odstraňují určité odstředivky a vyžadují přepravu vyhořelého paliva do jiných zemí. Nejdůležitější je, že dohoda stanoví, že Írán nemůže nikdy použít svůj program na vývoj jaderných zbraní.

Oponenti dohody se domnívají, že jakákoli dohoda, která umožní Iránu pokračovat ve vývoji jaderných technologií, je příliš úchvatná vzhledem k tomu, že země má otevřené nepřátelství vůči spolupráci se západními státy, Státy. Mnoho lidí není přesvědčeno, že země plánuje vynaložit veškeré úsilí na podporu jejího ukončení. Dalším problémem, který vzbuzují diskogeny, jsou země, s nimiž je Írán spojenec.

Libanon

Sdílená nenávist k Izraeli, osamělá židovská pevnost na převážně islámském Středním východě, je primárním faktorem, který spojuje Írán a Libanon. Írán poskytuje Libanonu každoročně více než 100 milionů dolarů pomoci, z nichž většina směřuje k vojenským dodávkám a zbraním.

Sladění Íránu s Libanonem je z velké části způsobeno Hizballáhem, politickou stranou pod kontrolou libanonské vlády. Většina západních zemí, včetně USA, Kanady a Francie, řadí Hizballáh za teroristickou organizaci. Skupina se podílela na dlouhém seznamu teroristických útoků proti svým sousedům a západním zemím. Patří k nim bombardování autobusů v Bulharsku v roce 2012, bombardování vozu velvyslanectví Spojeného království v Bejrútu v roce 2008 a rozsáhlý výcvik vojenských povstalců, kteří za války v Iráku vystopovali a zabili jednotky USA.

Rusko po iránské revoluci v roce 1979, kdy byl Sovětský svaz stále neporušený, země Ayatolláh nalezl mnoho principů sovětského komunismu, zejména ateismus, neslučitelný s novou íránskou islámskou vládou. V důsledku toho zůstaly vztahy Íránu a Ruska napjaté až do pádu Sovětského svazu.

Během devadesátých let minulého století, mezi upadaným Sovětským svazem a západními sankcemi proti Íránu, se mezi oběma zeměmi rychle zlepšily vztahy. Írán zjistil, že Rusko je nejvhodnějším poskytovatelem zbraní, zatímco Rusko, které by mohlo pomoci přispět k šíření západního vlivu, souhlasilo s tím, že Iránu pomůže rozvíjet svůj jaderný program.

V roce 2015 jsou vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem stejně špatné, jaké byly od konce studené války. Mezi takovým obnoveným nepřátelstvím Rusko nalézá Írán jako strategického spojence na Blízkém východě, kde se USA kvůli sjednocení s Izraelem snaží vyvíjet větší vliv.

Venezuela

Partnerství mezi Íránem a Venezuelou, podporované před smrtí bývalého venezuelského prezidenta Huga Cháveze v roce 2013 a zároveň s proslulým Mahmúdem Ahmadínežáádem v Íránu, vyplývá ze společné nenávisti vůči USA

USA jako imperialistický národ, posedlý šířením své formy vlády tam, kde to není chtěl, a v důsledku toho považovat tuto zemi za hrozbu pro své vlastní národní zájmy. V lednu 2007 uzavřeli Chávez a Ahmadínedžád dohodu, která se spojila s tím, co nazývali imperialismem Spojeného království, jdoucích tak daleko, že vyčlenily společný fond ve výši 2 miliardy dolarů, aby poskytli vojenskou pomoc jiným zemím, které označili za anti-U. S. zájmy.

Zatímco v roce 2015 zůstanou Irán a Venezuela spojenci, jeho vliv v důsledku nového prezidenta klesl a hospodářská kalamita z poklesu cen ropy. Venezuela, k potěšení Íránu, byla kdysi schopna využít své ropné bohatství k poskytnutí pomoci jiným anti-U. S. v tomto regionu, zejména v Kubě. Tyto peníze od té doby vyprchaly a Írán získal jen málo pro udržení blízkých vztahů.