a:

Jednou z hlavních výhod využívání poměru krytí pevných poplatků je dobré a zásadní hodnocení pro věřitele nebo investory, aby zhodnotili základní schopnost společnosti zvládnout současnou úroveň financování. Další výhodou je, že poskytuje komplexnější hodnocení než alternativní poměr finančního pákového efektu, poměr krytí úroků, jelikož zahrnuje i leasingové splátky vedle úrokových plateb z financování. Hlavní nevýhodou použití poměru krytí pevných poplatků je to, že nezohledňuje významné změny pracovního kapitálu, ke kterým může dojít u rychle rostoucí společnosti.

Poměr krytí pevných poplatků je základní finanční páka nebo míra solventnosti, které běžně používají věřitelé k vyhodnocení schopnosti společnosti spravovat financování. Uvádí dostupnost pokrytí společnosti, která odpovídá fixním výdajům na financování výplaty úroků a leasingu. Tento poměr je proto obzvláště užitečný při hodnocení podniků s významnými náklady na leasing. Poměr krytí pevných poplatků měří dostatečnost výnosů před zaplacením úroků, daní a leasingových plateb na pokrytí pevných plateb úroků a pronájmů. Poměr se vypočítá tak, že se celkový objem výnosů před úroky a daněmi nebo EBIT a leasingové platby vydělí celkovou částkou úrokových a leasingových plateb.

Poměr krytí pevných poplatků je obdobný jako poměr krytí úroků, ale nabízí dodatečnou výhodu fakturování průběžných poplatků za leasingové platby spolu se základními náklady na financování pravidelných úrokových plateb. Je zřejmé, že tento dodatečný výpočet je významnější v závislosti na výši leasingových plateb, které je společnost povinna zaplatit, a vůbec žádný význam pro společnost, která nemá vůbec žádné náklady na leasing.

Vyšší poměr krytí pevných poplatků znamená větší finanční solventnost, neboť výpočet poměru odhaluje, kolikrát ročně je firma schopna provést požadované roční platby fixního financování. Poměr nabízí výhodu jednoduchého výpočtu pro věřitele nebo investora, který lze snadno provést pomocí informací snadno dostupných z výkazu zisku a ztráty společnosti a rozvahy. Co je považováno za přijatelný poměr se liší od průmyslu k průmyslu a konkrétnímu podnikání, avšak poměr 1. 25: 1 je minimální standard, který běžně používají věřitelé. Poměr 1: 5: 1 nebo vyšší je obecně považován za dobrý až vynikající. Stejně jako u všech poměrů hodnocení vlastního kapitálu je tento poměr nejlépe využit při pohledu na průměry daného odvětví pro podobné společnosti nebo při pohledu na historický trend společnosti z hlediska finančního krytí.

Jedna významná nevýhoda nebo nedostatek poměru krytí pevných poplatků spočívá v tom, že i když je určena k měření schopnosti peněžních toků společnosti splnit finanční závazky, nevztahuje se na důležitou proměnnou peněžních toků významná změna pracovního kapitálu. Úroveň provozního kapitálu společnosti se může dramaticky změnit, když se společnost rychle rozrůstá a dochází k podstatným změnám v pohledávkách nebo zásobách. Zkoumání poměru pokrytí pevných poplatků společnosti může být proto posíleno také zvážením dalších finančních poměrů, jako je poměr zadlužení společnosti nebo cyklus konverze hotovosti.