a:

V ekonomice je externality definována jako náklady nebo přínosy, které vzniknou třetí straně v důsledku hospodářské činnosti, ke které nemá třetí strana žádný vztah. Ekonomové používají modely rovnováhy, které stručně měří externality jako ztrátu mrtvé váhy nebo zisku v důsledku rozdílů mezi sociálními a individuálními hraničními nákladovými nebo výnosovými křivkami. Přechod z teorie na praxi však vytváří problémy s odhady, jelikož efekt externalit je někdy neznámý. Pro měření externalit v praxi využívají ekonomové kvantitativní metody (náklady na škody, náklady na kontrolu), kvalitativní metody (kvalitativní zpracování) a hybridní metody (vážení a hodnocení).

V teoretických rovnovážných modelech používají ekonomové pro výpočet externích efektů křivky okrajových výhod (MB) a marginálních nákladů (MC). Zvažte pozitivní externality, kdy člověk dvakrát denně vypláví ruce a přestane šířit infekci. Pokud tento člověk umýt ruce více než dvakrát, je pro něj nákladný (čas, víc mýdla), ale společnost těží z hlediska méně infekcí. V tomto případě je přínos pro osobu menší než přínos pro společnost a křivka MB (nebo křivka poptávky) osoby je menší, než je MB křivka společnosti.

Pozitivní externost se pak měří jako ploše ztráty mrtvé váhy nad individuální křivkou MC a pod křivkou společnosti MB, která je omezena svislou čarou, přestože je pro jednotlivce rovnovážná. Stejná metoda měření platí i pro negativní externitu, kromě toho, že křivka MC společnosti je větší než křivka individuálního MC.

Odhadování externalit v praxi je mnohem těžší než teoreticky, protože hraniční náklady a křivky okrajových výhod jsou zřídka plně dodržovány a jejich proces odhadu je plný náročných statistických otázek. Někdy není úplný rozsah vlivu vnějších účinků znám. Dvě významné kvantitativní metody, které používají ekono- mové k posouzení externalit, jsou náklady na škody a náklady na kontrolu.

Například v případě ropné skvrny způsob náhrady škody kvantifikuje náklady na vyčištění potřebné k vyčištění znečištění a obnovení stanoviště do původního stavu. Na druhé straně, náklady na kontrolní metodu využívají náklady na kontrolu externosti jako náhrada za škody, které mohou vzniknout.

Kvalitativní metoda hodnocení externích účinků široce používaných environmentalisty se nazývá kvalitativní zacházení. Tato metoda neumisťuje žádná čísla za externality, ale spíše udává úroveň dopadů, které má určitá událost na životní prostředí, jako například žádný dopad, mírný dopad nebo významný dopad.Rovněž byla vyvinuta metoda vážení a hodnocení, která je hybridem mezi kvalitativními a kvantitativními metodami. Tato metoda přiřazuje váhy a pozice k externalitám, aby vyhodnotila jejich dopady a je běžně používána firmami veřejných služeb.

Existují výhody a nevýhody použití jakékoli metody. Kvantitativní metody jsou například vhodné, jelikož odhadují externí počet, ale nedostatek dat je největší překážkou použití kvantitativních metod. Kvalitativní metody jsou na druhé straně vysoce flexibilní a přizpůsobivé, ale trpí subjektivní subjektem, který rozhoduje o posouzení dopadů. Hybridní metody se snaží vyvážit dvě další kategorie a dědí jejich výhody a nevýhody.