a:

Finanční krize v roce 2008 byla důsledkem mnoha neúčinností trhu, špatných postupů a nedostatku transparentnosti ve finančním sektoru. Účastníci trhu se zapojili do chování, které dalo finanční systém na pokraj kolapsu. Historici budou jako kořen tohoto problému uvádět produkty jako CDO nebo hypotéky typu "subprime". Jednou věcí je však vytvořit takový výrobek, ale vědomě prodávat a obchodovat s těmito výrobky vyžaduje morální nebezpečí.

Morální nebezpečí existuje, když se osoba nebo subjekt chovají rizikovým chováním založeným na souboru očekávaných výsledků, kdy jinou osobou nebo subjektem hradí náklady v případě nepříznivého výsledku. Jednoduchým příkladem morálního nebezpečí jsou řidiči spoléhající na auto pojištění. Je rozumné předpokládat, že plně pojištěný řidič bere více rizik ve srovnání s osobami bez pojištění, protože v případě nehody pojistí řidiči pouze malou část plných nákladů na kolizi. (Viz také: Pád trhu na podzim roku 2008 )

Příklady

Před finanční krizí finanční instituce očekávaly, že regulační orgány by jim neumožnily selhání kvůli systémovému riziku, které by se mohlo šířit do zbytku ekonomiky. Instituce držící půjčky, které nakonec přispěly k pádu, byly některé z největších a nejdůležitějších bank pro podniky a spotřebitele. Očekávalo se, že kdyby soustředění negativních faktorů vedlo ke krizi, majitelé a vedení finanční instituce by získaly zvláštní ochranu nebo podporu od vlády. Jinak známo jako morální nebezpečí.

Existovala domněnka, že některé banky byly pro hospodářství tak důležité, byly považovány za "příliš velké, aby se nezdařily". Vzhledem k tomuto předpokladu se zúčastněné strany ve finančních institucích setkaly s řadou výsledků, kdy pravděpodobně nebudou znát plné náklady na rizika, která v té době podnikli. (Podívejte se také na:

Jak budou banky "příliš velké, aby se dostaly"? Dalším morálním nebezpečím, které přispělo k finanční krizi, byla kolateralizace sporných aktiv. V letech předcházejících krizi se předpokládalo, že věřitelé půjčují hypotéky dlužníkům používajícím špatné standardy. Za normálních okolností bylo v nejlepším zájmu bank půjčovat peníze po důkladné a důkladné analýze. Vzhledem k likviditě zajištěné dluhovým trhem se však věřitelům podařilo uvolnit jejich standardy. Poskytovatelé úvěrů učinili riziková rozhodnutí o půjčování za předpokladu, že se pravděpodobně budou moci vyhnout zadlužení celou splatností. Bankám byla poskytnuta možnost zbavit se špatného úvěru, který je spojen s dobrými úvěry, na sekundárním trhu prostřednictvím kolateralizovaných úvěrů, čímž se předá riziko selhání kupujícímu.V podstatě banky čerpaly úvěry s očekáváním, že další strana pravděpodobně nese riziko selhání, vytvoří morální riziko a nakonec přispěje k hypoteční krizi.

Vydejte se

Finanční krize roku 2008 byla částečně způsobena nerealistickými očekáváními finančních institucí. Náhodou nebo konstrukcí - nebo kombinací dvou velkých institucí zapojených do chování, u nichž se předpokládalo, že pro ně nemá žádný negativní dopad. Předpokládáním, že se vláda rozhodne jako zádová opora, byly akce bank dobrým příkladem morálního hazardu a chování lidí a institucí, které si myslí, že jim byla poskytnuta volná volba.

Kvazi-vládní agentury jako Fannie Mae a Freddie Mac nabízely implicitní podporu věřitelům upisování úvěrů na nemovitosti. Tyto záruky ovlivnily věřitele, aby podnikli riskantní rozhodnutí, protože očekávali, že kvazistátní instituce nesou náklady na nepříznivý výsledek v případě selhání.