3 Ekonomické výzvy Francie čelí v roce 2016

The Choice is Ours (2016) Official Full Version (Listopad 2024)

The Choice is Ours (2016) Official Full Version (Listopad 2024)
3 Ekonomické výzvy Francie čelí v roce 2016

Obsah:

Anonim

Prognózy pro francouzskou ekonomiku jsou mírné, ačkoli většina ekonomů má obecně pozitivní výhled poháněný nízkými cenami energií a oslabením eura. Pomalý růst a vysoká nezaměstnanost, zejména mezi mladými pracovníky, jsou pro Francii skutečnými problémy. Tyto faktory představují ztrátu produktivity a překážky pro inovace, které semena oslavují pro budoucí problémy. Nejvýznamnější výzvy pro Francii v roce 2016 se točí kolem toho, aby se náležitě absorbovaly šoky pomalého růstu a vysoké nezaměstnanosti, zatímco politici se usadili na vhodném kurzu pro překonání těchto vítrů.

1. Pomalý růst

Předpokládá se, že hrubý domácí produkt Francie (HDP) se v roce 2016 zvýší přibližně o 1,3%, což není zvláště rychlé navzdory zrychlení od roku 2015. Fiskální tlaky jsou hlavním faktorem přispívajícím k tomu, že vnitrostátní, regionální a místní vládní agentury budou jednat v relativně omezujícím rozpočtu. Vládní výdaje ve Francii dosahují téměř 57% celkového HDP, což je o 10 procentních bodů vyšší než průměr eurozóny a 16 procentních bodů nad průměrem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Snižování fiskálních deficitů je proto zřejmým cílem, i když tato opatření nutně vytvoří v okamžiku okamžitý nárůst HDP.

Podle některých odhadů je francouzské hospodářství silně vystaveno odvětví služeb, které představují více než 70% domácí výroby. Na rozdíl od výrobních nebo jiných produktivních průmyslových odvětví se v odvětví služeb, jako je cestovní ruch a zábavní průmysl, neprojevuje rychlý růst produktivní kapacity způsobený technologickými zlepšeními a přístupem k celosvětovým hodnotovým řetězcům. Místo toho produktivita mnoha povolání v oblasti služeb roste společně s hospodářským růstem, což vytváří výzvy pro růst mezd v těchto odvětvích; růst mezd je teoreticky vázán na růst produktivity v dlouhodobém horizontu.

2. Vysoká nezaměstnanost

Francouzská míra nezaměstnanosti klesla na konci roku 2015 na 10,6%. Pro srovnání je průměrná míra nezaměstnanosti v Evropské unii 9,3%. Stejně jako v celé Evropě je nezaměstnanost mladých vyšší než u obyvatel ve Francii. Nezaměstnanost mládeže ve Francii byla v říjnu 2015 24,7%, což je zhruba o 3 procentní body vyšší než průměr EU. Trvalá vysoká nezaměstnanost naznačuje, že velká část obyvatelstva se nemůže podílet na bohatství vytvořeném společností a sítě sociálního zabezpečení, které musí být zavedeny pro ubytování nezaměstnaných, budou nutně růst a podporovat ji menší část obyvatelstva. Vysoká udržovaná nezaměstnanost mládeže je obzvláště znepokojující, protože ohrožuje rozvoj dovedností a akumulaci bohatství generace, která by měla v budoucnu řídit ekonomiku.Není pochyb o tom, že francouzské pracovní předpisy přispěly k nezaměstnanosti a nedostatečné zaměstnanosti mezi mladými účastníky trhu práce.

3. Hospodářské reformy

I když se různé politické frakce mohou neshodnout na nejvhodnějších způsobech reformy, problém nezaměstnanosti a dlouhotrvající růst jsou dostatečným důkazem toho, že by se politika měla vyvíjet, aby napravila nedostatky francouzského hospodářství. OECD vyzvala Francie, aby reformovala svůj pracovní trh a snížila veřejné výdaje, a některé regulační orgány, jako například ministr hospodářství Emmanuel Macron, se přestěhovali, aby odpověděli na tyto výzvy na změnu. Některá nařízení, která jsou určena k ochraně dělníků, byly označeny jako nadměrné a nadměrně omezující ze strany odpůrců, kteří tvrdí, že je pro mnohé společnosti příliš obtížné provést nezbytné propouštění nebo dosáhnout účinného rozsahu.

Obhájci reformy naznačují, že zaměstnanost a růst jsou zastíráni nadšením vládou a že pracovní zákony odrážejí růst podniků, což skutečně potlačuje zaměstnanost. Taková opatření byla řešena intenzivním dohledem a spekulacími, že někteří francouzští politici jsou příliš snadno ovládáni externími institucemi. Lidé a politici Francie musí posoudit své dostupné možnosti a rozhodnout, která cesta reformy je na krátkou i střednědobou dobu nejúčinnější. Je však jasné, že se musí něco změnit, aby se zlepšil dlouhodobý výhled země vůči některým ze svých produktivnějších sousedů.