Alokace aktiv je široká strategie, která určuje kombinaci aktiv držených v portfoliu pro optimální vyváženost rizika a výnosnosti na základě rizikového profilu investora a investičních cílů. Výběr bezpečnosti je proces identifikace jednotlivých cenných papírů v rámci určité třídy aktiv, která tvoří portfolio. Oba jsou klíčové součásti investiční strategie, ale vyžadují samostatné a odlišné metodiky.

Co je rozdělení aktiv?

Je dobře známo, že různé typy aktiv mají tendenci chovat se odlišně v závislosti na tržních podmínkách. Například v tržních podmínkách, kdy akcie dosahují dobrých výsledků, mají dluhopisy špatný výkon nebo když zásoby s velkou kapitalizací překonávají trh, zásoby s malou kapitalizací mohou mít nižší výkon. Z hlediska investic nejsou tato aktiva korelována. Alokace aktiv je prax kombinace nesouvisejících aktiv dohromady za účelem nalezení optimální rovnováhy rizika a návratnosti na základě investičního profilu investora. Alokace aktiv usiluje o minimalizaci rizika portfolia při maximalizaci výnosů pro efektivní portfolio.

Pro investora, který usiluje o vyšší výnosy s ochotou převzít větší riziko, je alokace aktiv vážena více na akcie než na dluhopisy. Kombinace akcií s dluhopisy 80/20 nebo 90/10 by byla považována za agresivní rozdělení. V rámci kapitálové části portfolia může být alokace aktiv dále rozdělena mezi agresivní růstové akcie, rozvíjející se trhy, zásoby s malým limitem, střednědobé a velkokapacitní zásoby. Konzervativnější investor si může zvolit kombinaci akcií s dluhopisy ve výši 60/40 nebo 50/50 s větším rozdělením na akcie s velkým limitem.

Co je výběr zabezpečení?

Po vypracování strategie přidělování aktiv musí být vybrány cenné papíry pro sestavení portfolia a naplnění alokačních cílů podle strategie. Většina investorů obvykle vybírá z vesmíru podílových fondů, indexových fondů a fondů obchodovaných na burze tím, že vyrovnává investiční cíle fondů s různými složkami strategie rozdělení aktiv. Například konzervativní investoři mohou navíc k zhodnocení kapitálu hledat fondy, které hledají kapitálovou ochranu, zatímco agresivnější investor může považovat fondy, které striktně usilují o zhodnocení kapitálu.

Pasivní investoři mají tendenci soustředit se na low-cost indexové fondy, které se pokoušejí replikovat skladbu indexu akcií. Konzervativní investoři by mohli považovat indexové fondy, které se řídí indexem Standard & Poor's 500 (index S & P 500) nebo indexem dividend placených akcií, zatímco průměrný investor by mohl směšovat indexový index S & P 500 s menším přídělem v polovině nebo malém -cap fond.

Aktivní investoři, kteří hledají příležitost překonat indexy, si mohou vybrat z tisíců aktivně spravovaných fondů. Větší investoři, kteří mají více než 1 milion dolarů aktiv, se mohou rozhodnout pracovat s manažerem peněz, který vybere jednotlivé akcie k vytvoření portfolia.

Který je pro investory důležitější?

Alokace aktiv předpokládá nejistotu ohledně budoucího směřování cen aktiv a že v závislosti na tržních a ekonomických podmínkách v určitém okamžiku se některé aktiva zvýší a další hodnoty se sníží. Rozdělení aktiv je spíše o řízení rizika a volatility, než o řízení výkonnosti. Výběr jednotlivých cenných papírů předpokládá znalosti o budoucnosti a že investor má nějaké informace, které ho informují o budoucím směřování cen.

"Účinná tržní hypotéza", kterou vyvinul William Sharp, ukázala, že ceny akcií plně odrážejí veškeré dostupné informace a očekávání, což by investorům bránilo v důsledném využívání nesprávně oceněných akcií. Dospěl k závěru, že investoři si vybírají vhodnou alokaci aktiv a investují do dobře diverzifikovaného portfolia pasivně spravovaných fondů. Zatímco přidělování aktiv a výběr vhodných cenných papírů je důležitý pro investiční strategii, je důležitější zaměřit se na správné přidělování aktiv, které lze pak naplnit pomocí fondů pro sledování indexů.